Skotsko 2024 - DEN 4: Sobota v tempu (GlenDronach, BenRiach a Benromach)

GlenDronach  |  BenRiach  |  Benromach

Sobotní ráno začalo časně, bylo nutné se přesunout do GlenDronachu, což představovalo téměř hodinovou cestu. Tour nám začínala už v 9 hodin, což je hodinu před otevřením visitor centra, ale my jsme měli domluvenou malinko speciální tour. Opět díky Brown Formanům!

GlenDronach

Po ranní kávě se nás ujala milá průvodkyně a následovala trochu netradiční tour. Dostalo se nám i několika zajímavých historek a zákulisních informací. Nové designy lahví už v tuto chvíli nejsou tajemstvím, ale údajně se chystá i celková modernizace/úpravy přímo v palírně, a to nejen visitor centra. Příliš detailů jsme nezjistili, ale o budoucích změnách se rozpovídala poté, co jsme nelichotivě zhodnotili vzhled stillhousu zvenku palírny. „Stavte se znovu po roce 2025,“ ukončila tajnůstkaření po chvíli našich zvídavých otázek…

James Allardice, zakladatel palírny, údajně povědomí o značce v jejích počátcích nejvíce rozšířil v hotelu Caledonia, kam si jednoho večera pozval dvě ženy. Personál hotelu už si představoval žhavé postelové scény, ale když se snažili poslouchat za dveřmi, zjistili, že tam popíjí whisky. A protože byla opravdu skvělá, ženy daly whisky ochutnat svým přátelům a zároveň vzbudily zvědavost i v okolí hotelu. A tak se jméno GlenDronach postupně začalo šířit mezi širší veřejnost.

Záverečná ochutnávka v krásném salonku zahrnovala 4 vzorky: GlenDronach Portwood, GlenDronach Cask Strength Batch 12 a nakonec jsme ochutnali i oba sudy nabízené v palírně pro ruční stáčení. Handfilly byly oba skvělé, obě tuším cca 12-13 let, jedno PX, druhé Oloroso. Snad jsme se i shodli s kluky, že bychom překvapivě sáhli po PXku, ačkoliv před ochutnáním bych minimálně já vsadil na své oblíbené Oloroso. Přesto jsem si nakonec v shopu vlastnoručně stočil právě Oloroso, protože PX Handfilled mám doma ještě z loňska. Láhev za 142 liber. Ř​​ekněme, že to také není za 13letou whisky zrovna málo (cca 4 300 korun), ale za sudovku GlenDronachu z Olorosa to akceptuji tak nějak lépe. Haha.

Mimochodem, stejně jako ve Strathisla, ani tady nebyl obchod nic moc, co se týče merchandisingu. Mají toho opravdu málo a obyčejné tričko vůbec. Zato lahví mají dost a není problém sehnat klasické core range za dost normální cenu (například ikonická 18 Allardice, která u nás nejde pomalu sehnat, nebo svou cenou atakuje nesmyslné výšiny, je v palírně za přijatelných cca 140 liber).

A to nemluvím o výběru whisky na baru. Mají toho vážně ranec, včetně všech možných ročníkových whisky. Tam by se dalo sedět hodiny. Na to ale nebyl čas, museli jsme přejet do palírny BenRiach.

BenRiach

V GlenDronachu jsem nepil (nebo jen lehce), abychom mohli hned po tour přejet zpět na sever do palírny BenRiach. Ta se aktuálně bohužel nacházela v tzv. silent season, ale i tak jsme mohli vše důkladně projít. I zde díky Brown Formanům, kteří pro nás tuto tour domluvili. Ujal se nás Darren a v uvolněném duchu jsme se vrhli na naší privátní tour. Single malt tu produkují ve třech variantách - klasickou (80 % produkce), nakouřenou (17 % produkce) a třikrát destilovanou, která tvoří pouhá 3 procenta produkce.

V roce 2020 proběhl velký rebranding, změnilo se nejen logo, ale vlastně komplet základní řada. Osobně se mi současný design líbí více. Co mě trochu zarazilo, byla taková světlá modrá, která se všude možně v prostorách palírny objevovala. Modré bylo i tričko, které jsem si tam koupil. Přitom na lahvích se setkáte jen s bílou, červenou a černou (později jsme zjistili, že některé tubusy jsou také laděné do modra). Sám Darren moc nevěděl, ale později jsme se dozvěděli, že ta modrá se nechala inspirovat prvním single malt stáčením palírny, které mělo do modra laděnou etiketu.

Palírna má také svou funkční sladovnu, kde 6-7 týdnů v roce produkují vlastní slad, a to tradičně na humnech. Z tohoto sladu pak produkují láhve ve speciální sérii s názvem „Malting Season“. Zbytek potřebného sladu nakupují překvapivě v Buckie ze sladovny Boortmalt, což je belgická společnost. 

S Darrenem jsme strávili dost času ve warehousu. Vyprávěl nám o všech možných typech sudů, které nám ukazoval a hledali jsme nějaký sud, který protéká. Našli jsme jich pár, z nichž o některých už se vědělo. Některé jsme objevili nově, tak si je Darren poznamenal, aby info předal dál. Tu trochu vyteklé whisky, která se drží u víka, jsme vždycky náležitě ochutnali na prst, byla to docela legrace.

Celková kapacita palírny je zhruba 1,2 milionu LPA ročně a visitor centrum bylo otevřeno teprve v roce 2021. Místní shop je malinký, místnost pro degustace s barem už je dostatečně velká a nabízí zajímavé kousky. My jsme v rámci naší ochutnávky měli připravené nádherné BenRiachy: Malting Season Second Edition, klasickou 12ku, 16letou BenRiach stařenou ve 3 typech sudů, 21letou Four Cask Matured a nakonec třešničku na dortu, kterou byla bez pochyby 18letá BenRiach 2005 Distillery Cask Port Pipe v sudové síle. Byl to nádherný let, nad kterým by se dalo rozjímat i mnohem déle, než jsme mohli. Přiznám se bez mučení, že produkci této palírny moc napitou nemám. Překvapila ale velmi příjemně a při projíždění aukcí a eshopů v budoucnu rozhodně BenRiach nebudu bez povšimnutí míjet. Má co nabídnout!

Benromach

Po přejezdu do Forres jsme se ubytovali, dali rychlé pivko, abychom se osvěžili po předlouhém 20minutovém přejezdu, a vydali se směr Benromach. I zde jsme museli čelit nástrahám silent season, ale tolik to nevadilo. Nevím, jestli to byla právě silent season v palírně, nebo co za tím stálo, ale už visitor centrum působilo, jako bychom přišli mimo otevírací hodiny. Nikde nikdo, pusto prázdno, ticho… Byla sobota 14:30, naše Extended Tour začala na čas a nikdo další se neobjevil, takže nás čekala ten den třetí privátní prohlídka. 

Palírna byla v roce 1993 uzavřená a po dobu pěti let probíhaly práce na úpravách a renovaci některých částí výroby. Cílem bylo začít produkovat whisky s lehkým náznakem kouře, jako to bylo zvykem kdysi dávno. Otevření v roce 1998 se účastnil i princ Charles, který údajně chodil do privátní školy s jedním z majitelů Gordon & MacPhail (současný vlastník palírny).

V červnu roku 2020 prošla celá řada whisky zásadním redesignem a změnilo se i logo. Dosto podobně jako v BenRiachu - taky se mi na první dobrou ty dvě pletou. Tour byla podrobná, plná čísel, průvodce vypadal skutečně mladě a také se nám v závěru tour přiznal, že whisky pije krátce. Na můj dotaz, které jiné whisky kromě Benromachu mu chutnají odpověděl dost překvapivě, že žádnou jinou nikdy nepil. 

Nevím, jestli je úplně ok, aby tour v palírnách, nota bene ty podrobnější, na které chodí spíše whisky nadšenci, vedl kluk, co sotva pije whisky. Čísla se naučí každý, ale požitek, zkušenosti a léta praxe se naučit nedají. Vášeň pro whisky z něj také zrovna necákala. Asi je jednoduše nedostatek personálu. Nebo zaskakoval. Na druhou stranu byl milý, pořád se nás ptal, zda chceme vyfotit u kádě, u kotlů, u typického červeného komína… 

Velkým překvapením byl závěrečný flight. Považte, v rámci Extended Tour za 75 liber (což dobře, je to jedna z těch dražších tour) nás v závěru hodlaly potěšit: Benromach 15, Benromach 21, Benromach 2004 Distillery Exclusive 18y Virgin Oak, Benromach 1978 Single Cask 40y a vedle ní nakonec i současná 40letá ve verzi 2022 Batch 2. Wow!

Upřímně, kdo jste kdy v rámci tour, která se dá koupit „z ulice,“ ochutnali dvě čtyřicítky. Byli jsme šokovaní a jen co jsme spatřili na stole láhve, všem naskočily na tváři rohlíčky. „Tohle fakt budem degustovat?“ ptali jsme se s údivem a nadšením. Času bylo dost, a tak jsme s ochutnávkou nespěchali a náležitě si celý flight užili. Distillery Exclusive mě osobně nenadchla, prostě asi neumím ocenit whisky z virgin oaků. Naopak ty dvě čtyřicítky, to bylo porno. Byly famózní, opět ten nádherný usedlý styl s leštěnkou na dřevo v koženém křesle a doutníkem u pusy. Panečku, to byly pěkně baculaté, zakulacené a plnotučné dámy. V baru byste za cenu tour nedostali snad ani jednoho panáka…

Ještě jsme chvíli poseděli v palírně v baru, zkusili jejich Red Door gin a na závěr Benromach Contrast Bordeaux Wine Cask Finish. Příjemné, ale vzpomínat budeme na čtyřicítky.