Skotsko 2023 - DEN 2: Konečně palírny

Nejstarší fungující palírna, Alex, Glen a Turret 

Po hodince a půl jsme dorazili do palírny Glenturret, nejstarší fungující palírny, založené již v roce 1775. Docela mě mrzelo, že tu nemáme tour, protože palírna je to dost tradiční a navíc mi jejich současná 12ka moc chutná. Bohužel náš program byl nabitý a zrovna v dobu, kdy jsme tam měli zastávku, byla tour vybookovaná. Ale aspoň kouknout… Po chvilce očumování v distillery shopu jsme se dali do řeči s obsluhou – příjemný chlapík byl zaujat našimi tričky. To jsem ještě nezmínil, ale nechali jsme si pro tento trip udělat speciální The Whisky Game trička, na kterých byla zepředu grafika s obličeji Stephanie Macleod, Rachel Barrie, Billyho Walkera a Davida Stewarta (tedy těch, se kterými jsme měli domluvené setkání – kromě Rachel, tam by to byla velká náhoda). Vysvětlili jsme mu tedy o co jde a pán nám jen tak meziřečí nalil 12letou Glenturret i jejich 10letou Peated. Zároveň jsem se zeptal na Alexe, starého známého naší Lenky. A ejhle, zrovna tam byl! Vyřídili jsme tedy pozdravy a on s úsměvem zavzpomínal na dobu, kdy dělal pod ní. Když jsem mu pak odhalili plány pro ten den a že bohužel Glenturret byl na poledne vybookovaný, ani chvíli neváhal a pokynul nám, ať ho následujeme! Wau!! Můžeme moc poděkovat Lence, protože díky ní následovala privátní tour s Alexem Thomsonem – Visitor Attraction managerem. Byl jsem nadšený!

Palírnička je to vážně malá s kapacitou jen kolem 300 000 litrů ročně. Před palírnou najdete sochu kočky, což je celkem nezvyklé, ale jde o hrdinu! Jmenuje se Towser a mezi lety 1963 a 1987 údajně ulovila 28 899 myší, čímž se dokonce zapsala do Guinnessovy knihy. Takový lovec myší se jistě v palírně plné ječmene hodí. Jak to mohli spočítat? Údajně nikdy nejedla ocásky, které pak hrdě vystavila na zápraží. Denním průměrem vystavených ocásků a použitím jednoduché matematiky se následně došlo k onomu číslu. Ale zpět k palírně.

Původně palírnu pohánělo 8 vodních kol, které roztáčela voda pocházející z nedalekého jezera Loch Turret, které je stále zdrojem vody pro palírnu. Jako v mnoha dalších palírnách, i zde používají k mletí sladu ikonický mlýn značky Porteus. A samozřejmě ani zde nechybí na sto let starém stroji cedulka s kontaktem na neméně známého a snad jediného servisáka mlýnů. Ronnie Lee je Velšan, bez kterého by se řada skotských palíren neobešla. V palírnách často uslyšíte příběh o mlýnech Porteus, které byly sestrojeny tak kvalitně, že firma nakonec zkrachovala, protože mlýny dodala kam mohla a žádné se nerozbíjely. A Ronnie je jediný, kdo o tyhle poklady pečuje. A naštěstí pro Skotsko, zaučuje i své syny, aby jednou jeho řemeslo převzali. Nepečuje jen o mlýny Porteus, ale stejně tak o neméně slavné Boby mills. Ve svém úzce zaměřeném byznyse se Ronnie ocitl v roce 1995, kdy ho najala švýcarská firma Buhler vyrábějící mlýny, aby instaloval jejich mlýny na mouku. Ve skotských palírnách mlýny Buhler příliš neuvidíte, ale jeden výstavní kousek používají v palírně Glenfarclas. V 90. letech už společnost Boby neexistovala a bývalá firma Porteus spadala pod firmu Broggs of Burton. Údržba starých strojů a náhradní díly se stávaly stále větším a větším problémem, a když se Ronniemu podařilo získat originální plány a výkresy mlýnů Boby, což mu umožňovalo je klidně postavit znovu od píky, rozhodl se využít příležitost a vklouznout do byznysu, který ho dnes proslavil.

Ale zpět k naší prohlídce. Velmi jsem se těšil, že uvidím tradiční záparovou káď bez víka, ve které se zápara míchá ručně dlouhou lopatkou – dost vtipná a ojedinělá podívaná. Bohužel, netušil jsem, že někdy před dvěma lety byla tato „atrakce“ nahrazena moderní nerezovou záparovou kádi typu semi-lauter. No, Alex naše zklamání zmírnil, když sundal původní vystavenou lopatku a na podlaze nám ukazoval, jak zhruba pracovníci záparu míchali, načež jsme si mohli k pobavení Fiony McDonald (spirits operator) ladné pohyby vyzkoušet. Upřímně, i naprázdno to nebylo snadné, takže míchání zápary musela být opravdová dřina. Výměna za modernější káď prý nebylo rozhodnutí ze dne na den, ale majitel to promýšlel téměř 10 let. U kvasných kádí Alex nezapomněl připomenout, že fermentace zde trvá přibližně 100 hodin, což je jistě nadprůměr. Po dokvašení je „pivo“ také dost silné, někde kolem 10,5%. Kotle mají dva, jádro jímají od 71 do 61% a tady pak začíná práce jednoho slavného pána. Proces „od new make spiritu po whisky“ zde má totiž na starosti Bob Dalgarno. Milovníci Macallanu jméno jistě znají, protože Bob se nesmazatelně zapsal do historie této palírny a jeho podpis nese spoustu lahví v dnešních aukcích. Alex nám prozradil, proč vlastně Bob z Macallanu odešel, což jsem osobně nevěděl. Poté, co viděl plány na novou palírnu, sdělil vedení, že jakmile se tohle postaví, odchází. Nelíbil se mu prý netradiční kabát a možná až přílišná okázalost. Když jsme se o dva dny později do palírny podívali, vzpomněl jsem si na Boba. Ale o tom až později…

Zároveň jsem se ale v určitém ohledu zamýšlel nad jistou podobností Glenturretu a Macallanu. Spojovacím prvkem není pouze Bob, ale když se podíváte na současné majitele palírny Glenturret – francouzskou luxusní značku The Lalique Company, nejde se pak divit tomu, co se odehrává za samotnou výrobou whisky, která stále zůstává velmi tradiční. Mě osobně udivila luxusní restaurace v budově palírny, která má dokonce Michelinskou hvězdu. Oběd a flight, ačkoliv jinde by to vzhledem k aktuální hodině byla jasná volba, jsme rádi vynechali. Ceny a na nás asi příliš luxusní prostředí nás nelákaly. Stejně tak poslední dobou lidé kroutí hlavou nad cenami některých lahvování, které palírna do světa pouští. Některé limitky už si mohou s Macallany podat ruku.

Jen bych ještě dodal, že jinak mi jejich core range whisky chutnají. Jejich klasická 12letá patří mezi mé velmi oblíbené whisky. Zároveň se z mého pohledu velmi povedl rebranding a láhve Maiden release se mi moc líbí. Dvanáctku jsem si objednával ještě v době, kdy na českých eshopech nebyla k mání. Teď už je, takže doporučuji, pokud jste ještě neměli to štěstí.

Na úplný závěr jsme se s Alexem a jeho kolegou podělili o českou Svachovku. Pavel s sebou do Skotska vzal láhev svého soukromého stáčení – téměř 6letá whisky z nakuřovaného sladu, která zrála v sudech po víně Rioja, Kagoru, portském a sudu z amerického bílého dubu. Sám Lukáš Andrlík se nechal slyšet, že je to rozhodně jedna z nejpovedenějších věcí, které z jeho rukou vzešly. Já mohu skromně souhlasit, že je skutečně skvělá. A souhlasili by i kolegové z Glenturretu, kteří byli velmi mile překvapení. Určitě všem doporučuji, pokud pojedete někam do palíren, vemte s sebou nějakou pěknou českou whisky, protože je to rozhodně příjemné téma a lidi z whisky branže se budou zajímat a rádi ochutnají. Nota bene pokud vezmete nějakou fakt povedenou…

Blér! Nikoliv však Tony, nýbrž Atol

Právě včas jsme vyrazili směr na sever do městečka Pitlochry, kde se kromě jedné z nejmenších palíren ve Skotsku, Edradouru, nachází také možná ne tak známá palírna Blair Athol. Zcela upřímně, pokud by Edradour byl otevřený, nejspíš bychom se do Blair Atholu nedostali. Nicméně palírna Edradour již po pandemii své dveře znovu neotevřela. Whisky sice produkují stále, ale udržovat tours a visitor centrum se jim prý nevyplatí. To je škoda, v palírně jsem sice byl v roce 2015, ale ne na tour, jen ochutnat něco v obchůdku. Taje výroby nám tak bohužel zůstaly skryty i nadále a my jsme bookli tour v palírně Blair Athol s názvem Allt dour Tour, pojmenované podle vodního zdroje palírny. Už vstup do areálu palírny budí pocity malé tradiční palírničky. Na dvoře je vystavené koleno kotle, nápis „Blair Athol“ na protější kamenné stěně je zarostlý zelení. Nenechte se však zmást, zrovna malá palírnička to není, vždyť kapacita 3 miliony litrů je 10x více než Glenturret. Nikoho asi nepřekvapí, že drtivá většina produkce končí v míchané whisky Bell’s vlastněné společností Diageo, pod kterou logicky spadá i palírna. Core range se tak skládá v podstatě z jedné láhve Blair Athol 12, kterou milovníci flory a fauny jistě poznají. V palírně pak můžete zakoupit ještě Distillery Exclusive bottling a pokud vám nevadí sáhnout hlouběji do kapsy, k dispozici je i Blair Athol 23y po sherry. Kromě toho zde najdete i spoustu dalších lahví ze série Flora Fauna a nabídky Diagea.

Tour byla podrobná, průvodce Chris nevynechal nic z historie, která sahá více než 200 let zpět. Palírna produkuje samozřejmě single malt, a jak už bylo zmíněno, do blendů jde téměř vše. Pouze 0,3% se stáčí pod značkou Blair Athol. Z výroby samotné mě asi nic nezaujalo natolik, že bych to vypíchnul. Chris nás vzal i do skladu, kde jsme mohli vidět nejstarší sud z roku 1968. Těšil jsem se na degustaci a byl zvědavý, co pro nás mají nachystáno. A úplné zklamání se nekonalo. Víte, mně prostě přijde divné si v palírně zaplatit tour a na závěr ochutnávat whisky z jiných palíren. Chápu, že projet core range palírny by bylo na chvilku, ale zkrátka když přijedu do Blair Atholu, nechci úplně pít Caol Ilu… No, nějak postavit to kluci musí, takže bez dalšího hloubání – Linkwood 12, Blair Athol 12, Blair Athol distillery exclusive, Mortlach 15 Game of Thrones edition, Blair Athol 1995 Sherry a Caol Ila Moch. To byl náš lineup, to byli naši baviči pro příští minuty. Je evidentní, co bylo highlightem. 28letý vzorek Blair Atholu přímo ze sudu byl právě tím, na co budeme vzpomínat! Skutečně, velmi velmi povedené. Mohutná whisky, taková usedlá, zaoblená… s lehkou leštěnkou na dřevo, rozvařeným ovocem, trochou koření a opět dřevo, ale ne nějak nepříjemně. Sherry suchost… Sedla mi hodně, aby ne. Kluci rovněž vyhodnotili jako jednoznačně nejlepší vzorek a Pavel byl zcela unešený vůní, kterou prý nikdy předtím nezažil. Popravdě, kdo by si chtěl po něčem takovém „kazit“ chuť Caol Ilou Moch? No nakonec jsem jí tam nenechal. Smích. Ještě rád zmíním, že i standardní Blair Athol 12, který samozřejmě znám, mi celkem sedí a řadím si jí mezi top z řady Flora & Fauna. Distillery Exclusive nebyla špatná, ale vlastně mě bavila víc 12ka. Tour za 40 liber za to určitě stála, no nebýt té 28 ze sudu…

I Chrisovi jsme po tour nabídli ochutnávku české whisky, což s díky přijal, jen bohužel hned poté řídil, takže jsme mu odlili vzorek. Večer jsme si dali pořádné jídlo, protože oběd jsme nějak nestihli, a taky pár piv z místního pivovaru…